Přijíždíme do Tolminu nad ránem, kde se ještě kapku prospíme. Ráno protahujeme totálně ztuhlé údy a nevěřícně koukáme na zasněžené vrcholky hor. Hold projeli jsme studenou frontou, ale takhle zmrzlou jsme nečekali. Ranní sluníčko má sílu a do oběda po sněhu ani památky. Než dojedeme na start, obloha se zatahuje a my využíváme alespoň hodinového letu okolo Kobaly a Sopky. Odpoledne si vychutnáváme místní rodinnou pizzu v Tolminu a poté se jdeme projít do nádherné Hippees zátoky na soutoku Tolminky a Soči. Ovšem odvahu na koupel neměl nikdo, přeci jenom zářijové teploty přes den jsou už hodně nižší.

Středeční ráno je vymeteno a přichází den D, den na který mnozí piloti dlouho čekají. Obloha je tak vymalovaná tak, že jde vidět do Itálie zcela zřetelně, moře jak na dlani a celý horský masiv Julských Alp se třpytí v průzračném vzduchu. Po raním seznamovacím letíku kdy nás bublinky zvedají ve východním kotli, se chystáme na další start po 13 hodině. Byl zde asi hodinový interval, kterého jsme většina patřičně využila a natočila pod chmurku nad Kobylí hlavou. Poté se vítr na startu točí z obou stran a proletí dva čertíci. Do tří hodin jsme nakonec všichni ve vzduchu a s dostupy 2400 m bylo vidět nádherně celý Triglav, až se nám zatajoval dech. Ne nadarmo bylo dopoledne okolo Toy Toy budky plno. Prostě je to tam! Velká instabilita a slabé severní proudění vytvářelo v nízké hladině turbulence. Kdo se zvedl nad 1800m, tak měl vyhráno. Partička je v termice jak ryby ve vodě, dolaďujeme jen dostřeďování a dohledávání termiky.

Po dopoledním breefingu je trasa letu jasná, to by nebylo abychom si nedali nějaký ten přelet. Většina je díky předchozím zkušenostem v tomto terénu otrkaná, tak je neváhám pustit samostatně napřed, než se dostanou do vzduchu všichni. Hurá na přelet! Bereme to přes Krn i Žiletky na Stol. Osobáček 100 km Gemonu a zpátky si dal Libor Knechtl. V závěsu dvojička Martin Jílek a Martin Ondrášek si užívají let s orly nad Stolem, v Itálii to otáčí a přistávají v Kobaridu s 50 km. Míša Kadlecová di dala restart a samostatně se dopracovala odpoledne také do Kobaridu a 25 km. Šimon Kunc si po svých 16 ti hodinách prodlužuje osobní rekordy ve vzduchu, ale hlavně si zvyká na pořádnou termiku. Pohledy to byly nádherné a nakonec se setkáváme všichni v Kobaridu na benzínce. Energie nechybí a tak si vychutnáváme ještě večerní lety před západem slunce. Po tak dobrém dni nechybí dobrá večeře od Maggi. Jako vychytávku proti nočnímu mrazu si upgradujou kluci spacák vylepšený skytexovou pokrývkou, který měl daleko lepší izolační účinky. Někteří si vlezli do stanu raději i po dvou.

Čtvrteční den je počasí stále stejně nádherné, ovšem převládá silnější jihozápadní proudění . Mraky se tvoří na nasvíceném jižním hřebeni a odpoledne vytváří stín na Kobale a Mrzlém. Čekáme do 13 hodiny než se nám to na startu rozchodí. Mezitím sledujeme kolemletícího Indiána Čmouda, jak si to mastí po skalnatém hřebeni ze Sorišky. Poté co zesiluje JZ vítr a zastiňuje celý hřeben, to vypnuli i jemu a končí v Itálii. Mezitím se pokoušíme udržet ve vzduchu okolo Kobaly. Přichází pár Intervalů a partička se zvedá nad Kobylí hlavu. Tou dobou základny klesají pod vrchol Krnu a zesiluje vítr. Černého Petra si dnes vybírá Libor, ale zlepšuje náladu druhým letem. Zato Šimon si dnes zvedá o jednu pětinu svůj průměrný hodinový nálet. Drží se tam přes 4 hodiny a zvedá se několikrát ze země. Navečer se pouštíme směrem k Mrzlému. Tou dobou nám zapnuli celou dolinu a my se kocháme v totálním oleji.

Páteční den přichází rozpadající se fronta od severu, přesto stíháme dopoledního svahování ve východním kotli na Kobale. Blížící se oblačnost však upozorňuje na déšť a tak poslušně vyklesáváme na zem. Balíme v kempu a loučíme se s krásným místem na soutoku Tolminky a Soči. Výlet se povedl náramně, všichni si zvedli své osobní rekordy jak v nalétaných hodinách tak i kilometrech, ale hlavně se zdokonalili v termice a taktice přeletů. Jen tak dále partičko, šlo vám to skvěle!!!

Tetališka